Větší či menší nedorozumění jsou vlastně důsledkem toho, jak se ženy a muži liší. Vztah mezi jednotlivými páry je odlišný, záleží na povahových vlastnostech, míře tolerance, nátuře, momentální náladě, pracovnímu vytížení, emocím, prostě je toho spousta.
Ženy jsou povahově a citově daleko komplikovanější osobnosti než jejich mužské protějšky. Jak tedy něžné pohlaví správně chápat, rozumět mu, v čem tolerovat, ustoupit nebo naopak trvat na svém?
Paní, slečny, stařenky, malé holčičky, nezáleží na věku, bez ohledu na něj všechny vyžadují a potřebují spoustu citu, lásky, porozumění, samy o sobě jsou emocionálně načasovanými bombami, což mužům blízké není a je to pro ně dost obtížně pochopitelné.
Ať už po své partnerce budete chtít cokoliv, myslete na to, že prvotně na věc půjde citově, teprve potom je možné po ní vyžadovat logiku. Přesvědčováním o tom, že vy máte pravdu, ničeho nedosáhnete, daleko úspěšnější budete, pokud se uchýlíte ke konkrétnímu kroku, v tomto směru ženy daleko více ocení čin.
U žen sice není logika v úplném pozadí, ale z větší části jí předbíhají city. Možná právě proto, že muži upřednostňují logiku a ženy naopak emoce, což jsou dvě zcela rozdílné věci, vzájemně se i přes to všechno přitahují.
Rozdíl lze vidět i na tak běžné věci, jakou je nedorozumění nebo více či méně závažný konflikt, třeba obyčejná hádka. Psychické rozpoložení něžného pohlaví je znát několik hodin, někdy i několik dnů, na rozdíl od mužské části, kdy pánové se ze všeho „oklepou“ během chvilky. Právě díky těmto rozdílům to nechce tzv. „tlačit na pilu“ nebo to přehánět slovy útěchy.
Ženy jsou prostě složitým soustrojím, možná právě proto muže tak přitahují, protože jsou nepředvídatelné, nebojí se dát najevo svoje pocity, prezentovat svoji dobrou i špatnou náladu. Příroda to tak asi chtěla, a zřejmě se na tom nic nezmění ani v budoucnosti.