Dnes je poměrně běžné, že i klasické zboží denní potřeby cestuje na vzdálenosti mnoha kilometrů i přes několik států. K tomu nejčastěji slouží mezinárodní kamionová doprava. Díky ní k nám cestují například pomeranče či jiné citrusy až ze středomoří.
To však znamená, že při své cestě musí přejet několik hranic. To za normálních okolností není příliš velký problém. Avšak co v době epidemie koronaviru, kdy byla většina hranic uzavřených, a kontroly zpřísněné?
Faktem je, že opatření se dotkla prakticky každého z nás, řidiče kamionů nevyjímaje. Jak to tedy probíhalo?
V první řadě je potřeba říci, že ačkoliv hranice byly pro běžné občany skutečně uzavřené, lidé cestující například kvůli zaměstnání měli výjimku. A jedněmi z nich jsou i řidiči dálkových kamionů. Ti mohli stále převážet své zboží, avšak to ani zdaleka neznamená, že vše bylo tak, jako dřív.
Kontroly byly totiž přísnější, na hraničních přechodech se čekalo často mnoho hodin. Řidiči se museli podrobit měření teploty a museli podepsat čestné prohlášení, že nebyli v kontaktu s nikým, kdo je nakažen koronavirem. Pokud jednu z těchto podmínek nesplnili, nebyli vpuštěni do země. Stejně tak to platilo, i když měli zvýšenou teplotu. Bez ohledu na to, že ta může značit velkou spoustu nejrůznějších chorob.
Z tohoto důvodu se i tento typ přepravy omezil. Dopravci zkrátka nechtěli riskovat, že jim bude náklad na hranicích vrácen, a oni přijdou o peníze. Proto zůstalo jen nezbytné množství pro zásobování obchodů.
Možná leckomu naskočí otázka, proč tedy byl v obchodech sortiment stejný jako vždy a až na pár výjimek nebylo ničeho nedostatek. Odpověď je jednoduchá: stále jsou zásob ve velkoskladech. Z těch se tedy čerpalo, dokud hranice nebyly opět otevřeny a kontroly se nezmírnily.
Faktem však je, že pokud nás čeká druhá vlna, následky mohou být mnohem horší. Řešením je tedy naplnit sklady. A kdo může pěstovat vlastní produkci, měl by začít. To je to nejlepší řešení.